Kolik stojí plavba na své lodi

V předchozím článku jsme se věnovali letadlům, ale klienti J&T Family Office, a nejen oni, vlastní i lodě. Plavidla jsou součástí lidské civilizace už od pradávna. Původně sloužila k přepravě osob a nákladu, později k válečným účelům a časem se staly i čistě luxusním statkem. A právě touto kategorií lodí a její nákladovou náročností se budeme zabývat v tomto článku.

Více stěžňů, více plachet

Ceny nových lodí se liší podle typu, značky, konkrétního modelu, vybavení a jiných specifikací. Motorová loď poskytuje větší komfort, více prostoru pro pasažéry a vyšší rychlost. Například nová jachta italské výroby o délce 75 stop stojí cca 3,2 milionu eur, podobný kus, ovšem o 10 stop menší, se dá pořídit už za 2,5 milionu eur. Ve vyšší ceně se mimo jiné odráží i náklady na dva výkonné motory (pro větší bezpečnost, kdyby jeden vysadil) spotřebované palivo a pojištění.

Plachetnice může pro někoho představovat záživnější formu pobytu na moři, ovšem na druhou stranu poskytuje méně prostoru, a tedy i komfortu. I když v tomto případě, obrazně řečeno, ušetříte za motor, připravte si peníze na drahé plachty a další vybavení k nim.  A opět jeden konkrétní přiklad: nová plachetnice Hanse o délce 69 stop stojí přibližně 1,25 milionu eur.

Speciálním typem lodi, která má dva trupy většinou spojené velkým salonem, je katamarán. Katamarán (pokud mluvíme o verzi s plachtami) je výrazně prostornější, a tedy i komfortnější než běžná plachetnice, na druhou stranu je ale potřeba počítat s vyššími pořizovacími a také provozními náklady. Při stejné délce lodi tak může stát katamarán jedenapůl až dvakrát více než plachetnice. Cena desetiletého katamaránu o délce 70 stop se na trhu pohybuje klidně kolem 2 milionů eur, tedy jako nová plachetnice o stejné délce.

Dělit se, či nedělit?

Každá loď je registrována buď pro soukromé, nebo obchodní užití. Rozdíl je v tom, že v prvním případě majitel loď využívá sám nebo pro své známe, a tedy nemá příjmy z oficiálního pronájmu (charteru) lodě. Jakýkoli charter lodi pak probíhá jako neoficiální.

Ve druhém případě, tedy při komerčním využití, majitel dává svoji loď do běžného charteru v době, kdy ji sám neužívá. Výhodou jsou dodatečné příjmy z pronájmu, ale kvůli přísnějším pravidlům pro obchodní charter lodí je na druhou stranu potřeba počítat s extra náklady na předpisové vybavení, které tvoří např. posádka, záchranné vybavení či označení bezpečnostních a nouzových prvků. Naprostá většina soukromých lodí je proto v režimu privátního užití.

Jak ušetřit na držení lodi

Vlastnictví lodi je komplexní záležitostí a vyžaduje zajištění velkého množství činností od zajištění trvalého kotviště, případně tzv. suchého doku mimo sezonu, přes pojištění lodi, servis a údržbu až po najmutí posádky a personální agendy s tím spojené. Proto bývá vhodné loď nekupovat tzv. jako fyzická osoba, ale přes některou z forem obchodní společnosti. V tomto případě je k ostatním nákladům spojených s lodí připočítat ještě náklady na vedení společnosti, pokud je založena jen pro tento účel. (Loď je možné vlastnit jak přes českou, tak přes zahraniční obchodní společnost). Podle zvolené jurisdikce se potom odvíjí i příslušné náklady na vedení, které se mohou pohybovat od 5 do 15 tisíc eur.

Loď lze vlastnit i přes složitější struktury využívající například leasingové financování, což může mít pozitivní ekonomické či daňové dopady, a proto se takovéto struktury používají zpravidla u větších lodí od nějakých 65 stop. Ovšem pozor – využití je legislativně možné jen v určitých zemích, v Evropě je to například Malta, a roční náklady se můžou vyšplhat až na 30‒40 tisíc eur.

Velkým tématem je vedle vlastnictví lodě také její registrace v lodním rejstříku, pod jehož vlajkou se loď plaví, ale to by bylo téma na samostatný článek.

Náklady na posádku

U větších a dražších lodí (zpravidla u motorových jachet) ke zmíněným nákladům přistupují ještě náklady na posádku. U lodí kolem 60 až 70 stop to zpravidla bývá jen kapitán, který má k sobě někdy jednoho pomocníka. U větších lodí počet lidí v posádce roste a závisí na aktuálním počtu cestujících na palubě.

Zahraniční zdroje uvádějí zjednodušující pravidlo na výpočet nákladů – kapitán ročně vydělává 1 000 amerických dolarů na každou jednu stopu délky lodě, někdy se dá pořídit ale i levněji, cca za 500 až 800 dolarů. Obdobné velmi hrubé pravidlo u motorových jachet tvrdí, že roční náklady činí 10 % pořizovací ceny.

Jistota je jistota

Každá loď, podobně jako auto, musí být pojištěná, aby mohla vyplout na moře. Existují různé druhy pojištění, která se liší primárně podle rizik, jež pokrývají, ale také podle ceny lodi, její velikosti, typu a stáří a v neposlední řadě taky podle vlajky registrace.

Například u šest let staré motorové jachty o délce cca 65 stop se roční náklady na pojištění pohybují okolo 7 tisíc eur. Naproti tomu pojištění staršího katamaránu vás vyjde na částku cca 10 tisíc eur.

Kde „zaparkovat“

Pokud se nejedná zrovna o malou loďku, kterou lze po každé plavbě jednoduše vytáhnout z vody a schovat tak říkajíc do garáže, je nutné pro loď zajistit kotviště. U námořních lodí se většinou mluví o domovském přístavu, kam se loď zpravidla vrací na delší kotvení. Kromě geografické polohy se liší velikostí, úrovní služeb, zázemím pro lodě a posádky, ale také dostupností místa v přístavišti a určitou společenskou prestiží. To všechno se odráží ve výši poplatků za takové „parkovací stání“, které jsou logicky závislé na velikosti lodi.

Například parkování pro 65stopou loď ve středu Itálie může vycházet na 25 tisíc eur, zatímco v Chorvatsku ho pro podobně velkou loď seženete už za 15 tisíc eur. Jestliže se obdobná loď pohybuje během sezony po různých přístavech v Karibiku, můžou se náklady na kotvení vyšplhat za rok až na 50 tisíc eur.

Luxus něco stojí

Lodě patří k lidem od nepaměti. Plavba na nich může být skvělým relaxem, ale tento luxus je také nutno zaplatit. Jak jsme uvedli výše, nákladových položek je při využívání lodí opravdu hodně a jejich počet rychle roste s velikostí lodi. Je proto lepší raději předpokládat víc a pak být mile překvapen, pokud to nebude tolik.

Autor: Ondřej Popelka, Zástupce ředitele J&T Family Office